Z pohledu vydatnosti je nejvýznamnějším způsobem získávání pitné vody tzv. přirozená (břehová) infiltrace. Koryto řeky, pokud zrovna není z betonu, vždy propustí část protékající vody do svých břehů a dna, tím se obohacuje zásoba podzemní vody. Těmi voda protéká směrem k 659 jímacím studním, které se nacházejí podél toku Jizery v délce 30 km a průměrné vzdálenosti 250 m od řeky. Proces čištění říční vody, který zde probíhá ve vrstvách štěrkopískových náplavů, napodobujeme
v úpravnách vody pískovou filtrací; zde tento proces funguje přirozeně.
I další vodárny, nejen ta Káranská, používají tento systém získávání jizerské infiltrované vody. Voda
ze studní se do vodárny v Káraném dostává pomocí systému násosek a svodných řadů. Svodný řad
měří 16,25 km a cestou čtyřikrát přechází Jizeru. Systémem přírodní infiltrace získáváme
900-1000 l/s pitné vody.
V průběhu existence vodárny v Káraném docházelo od samého počátku k modernizacím technického zařízení, které si mnohdy vyžádaly i rozsáhlé stavební rekonstrukce. Vodu do Prahy původně čerpala parní čerpadla, v roce 1932 došlo k výměně za elektrický zdroj. K tomu vodárna potřebovala jak vlastní železniční vlečku, tak dvě velké uhelny. Zřízení vlečky bylo dokonce podmínkou k povolení celé stavby.
Ve 30. letech minulého století byl postaven II. výtlačný řad do Prahy a železobetonový most přes řeku Jizeru, který vyřešil dopravní spojení vodárny s jímacími i výtlačnými objekty. V letech 1965-1969 byla vybudována umělá infiltrace o výkonu 900 l/s, která přinesla zdvojnásobení kapacity káranské vodárny. A výstavba nové odželezovny pro úpravu artéské vody v 70. letech nahradila dosluhující objekty. V roce 1993 byl vybudován třetí výtlačný řad.
...vzdálenost jímacích studní od řeky Jizery není náhodná? 200 až 300 metrů je dostatečných pro přeměnu přirozeně infiltrované vody ve vodu podzemní.
Pokud se chcete dozvědět víc, pokračujte do dalších částí úpravny...
